od 8 do 18 hodin
3D tiskárny zažívají v posledních několika letech nevídaný boom. Z firem a univerzitních kampusů si postupně dláždí svou cestu i do domácností. Technologie 3D tisku je však svým způsobem stále ještě v plenkách, a proto 3D tískárny patří do rukou spíše nadšencům a domácím kutilům. Doba, kdy si bude každý moci na 3D tiskárně snadno a bez hlubších technických znalostí vytisknout například hrníček, nové brýle či hračky pro děti, je stále ještě v nedohlednu. Nemalý podíl na tom má i vysoká cena domácích 3D tiskáren a technická náročnost tisku. Technologie 3D tisku jako taková přitom náročná není; spíše naopak. 3D tiskárna je ve své podstatě mnohem jednodušším zařízením než klasická laserová tiskárna. Skutečným problémem je vytváření 3D modelů výtisků v počítači. Jen malé procento z nás umí ovládat takové programy jako CAD, který je k tomuto účelu nejčastěji využívaný. Existují i volně přístupné či zpoplatněné knihovny již vytvořených modelů, nicméně tímto se možnosti toho, co můžete doma pomocí 3D tiskárny vytisknout, značně zužují.
Kdy se tedy pro pořízení 3D tiskárny rozhodnout? Pokud jste nadšenci do moderních technologií a rádi zkoušíte nové věci, může být 3D tiskárna tou správnou „technickou hračkou“ právě pro vás. Při troše cviku a technické zdatnosti nepochybně zjistíte, že s ní vytisknete i daleko užitečnější věci, než jen roztomilou dekorativní postavičku, která bude lapat prach na poličce. Podle jakých parametrů ale 3D tiskárnu vybírat? Kromě obvyklých faktorů, jako jsou cena, spotřeba energie či uživatelské recenze, je třeba věnovat pozornost také tomu, jaké tiskárna podporuje materiály, kolik má tiskových hlav, s jakým průměrem vlákna tiskne, jak velký je tiskový prostor i samotná tiskárna a jaké je rozlišení výstupu (tedy tloušťka vrstev). V potaz je také nutné brát i to, s jakou rychlostí je tiskárna schopna tisknout, zda disponuje nahřívanou či obyčejnou základnou či její kompatibilitu s různými softwary, programy a aplikacemi.
Pojďme se na některé ze základních parametrů podívat detailněji.
Nejčastěji používané materiály při tisku jsou 3D struny PLA a 3D struny ABS, které jsou dodávány jako vlákna o průměru 1,75 mm či 3 mm namotaná na špulkách. Tyto materiály by měly podporovat všechny 3D tiskárny. Co se týká průměru vlákna, tak ten by na výslednou kvalitu výtisku neměl mít vliv. Při pořizovaní filamentů se tedy můžete řídit výhodnější cenou. Mějte na paměti, že některé modely 3D tiskáren podporují jen originální (čipované) cartridge, které jsou velmi drahé. V tomto případě se jedná o kompenzaci nižší pořizovací ceny tiskárny podobně, jako je tomu u low-endových inkoustových tiskáren.
Velikost tiskového prostoru nepříliš překvapivě označuje rozměry podložky a výšku, do které je 3D model postupně vrstven. Zpravidla se označuje v centimentrech či v palcích, kdy X a Y jsou rozměry podložky a Z je výška tiskového prostoru.
Vyhřívání podložky je velmi užitečná funkce, díky které je možné do jisté míry předejít kroucení objektů při tisku.
Tisková hlava (tryska) taví vlákno a upravuje ho na požadovanou tloušťku. U naprosté většiny modelů tiskáren určených pro „běžné spotřebitele“ najdete trysku pouze jednu. Dražší modely určené pro profesionální použití jich mohou mít více. Co se týká kvality tisku, tak u 3D tiskáren hovoříme o tloušťce vrstvy. Zde platí, že čím jsou vrstvy tenčí, tím méně jsou na výsledném výtisku viditelné rýhy.
Počítejte s tím, že s čím tenčí vrstvy tiskárna nanáší, tím více se musí „najezdit“ z jedné strany na druhou a přímou úměru tak narůstá čas nutný ke zhotovení výtisku. Rychlost tisku je u 3D tiskáren udávána v milimetrech za sekundu.