Zákaznická linka
800 366 663
Volejte v pracovní dny
od 8 do 18 hodin
od 8 do 18 hodin
Doba, kdy budou 3D tiskárny běžným vybavením domácnosti, je i přes rychlý rozvoj technologie stále ještě v nedohledu, nicméně v hobby sektoru se již jedná o známou vychytávku, kterou si pořizuje čím dál tím více nadšenců. Faktem je, že s 3D tiskárnou nevytisknete „všechno“, jak je často deklarováno. 3D tiskárny mají svá omezení, nicméně i přes to mohou dobře posloužit k tisku různých součástek či jiných užitečných předmětů denní potřeby. Pokud i vy uvažujete o jejím pořízení, ale zatím si nedovedete představit, jaké procesy se za 3D tiskem skrývají a jak vlastně probíhá, čtěte následující článek.
Prvním krokem po zakoupení tiskárny bývá zpravidla její sestavení. K těmto „stavebnicím“ tiskáren jsou dodávány podrobné návody (často i s doprovodnými videi), tudíž by její zprovoznění neměl být velký problém. Je však zřejmé, že se neobejdete bez jistých technických dovedností a znalostí. Pokud máte ze sestavování tiskárny obavy, je možné si pořídit tiskárnu již sestavenou. Ceny hotových tiskáren jsou ale pochopitelně o něco vyšší.
Po uvedení tiskárny do provozu se můžete pustit do přípravy svého prvního tisku. Dalším krokem je vytvoření 3D modelu. Ten můžete získat v zásadě dvěma způsoby – buď si ho sami vymodelovat ve speciálním programu či si ho zdarma nebo za malou úplatu stáhnout z některé z volně přístupných databází na internetu (např. Thingiverse nebo PinShape). K vytvoření vlastního modelu můžete využít například program TinkerCad, který je dostupný on-line přímo z internetového prohlížeče. Jeho ovládání je jednoduché a obsahuje i velmi propracovaný tutoriál. Při přípravě složitějších modelů si však s tímto programem pravděpodobně nevystačíte a budete muset využít komplikovanější software jako FreeCAD, Blender nebo některé z komerčních programových řešení.
Vytvořením 3D modelu však práce nekončí. Soubor z modelovacího programu ve formátu *.stl je nutné převést do „jazyka tiskárny“. K tomu slouží tzv. slicingové programy. „Slicing“ v překladu doslova znamená „řezání“ či „plátkování“ a přesně to také slicingové programy dělají. Objekt je rozdělen na jednotlivé tiskové vrstvy, pro které je počítán průběh tiskové hlavy, rychlost vytlačování materiálu, teplota nahřívání podložky apod. Model v tomto formátu je v podstatě určen na „jedno použití“, jelikož je vázán na konkrétní typ tiskárny a použitý materiál. K slicování je možné využít programy Cura nebo Slic3r.
Výstup ze slicingového programu posléze nahrajete na SD kartu, kterou vložíte do tiskárny. Pak už jen zbývá zadat příkaz k tisku. Doporučujeme nenechávat tiskárnu dlouho předehřátou, aby materiál neucpal trysku. Po zahájení tisku se už jen ujistěte, že první vrstvy materiálu dobře drží na podložce a že se nezacuchává tisková struna. Tiskárnu při tisku průběžně kontrolujte, aby vše proběhlo bez obtíží.
Po dokončení tisku můžete objekt opatrně sundat z podložky rukou nebo pomocí špachtle. Podle povahy materiálu je pak možné 3D výtisk různě povrchově upravovat a opracovávat, aby výsledek co nejvíce odpovídal Vašim představám.
